Wow
tak jsem se konečně dočkala... po marném několikaměsíčním plánování a hledání společného volného dne jsme se nakonec s rodinkou vypravili do Drážďan. Pravda, brášku jsme museli nechat doma, protože možná právě z natěšení z toho výletu onemocněl. Vím, možná to bylo trošku nekolegiální, ale snad tam pojedeme ještě jednou... specielně Zwingr chce spoustu času a jen jedna návětěva mu vskutnku nestačí. Snad brášku potěší pohled, který jsem mu odtud poslala... teda, jestli dojde, sice mám supr pošťáka, ale nikdo mi nezaručí, že sectou potká pohled pro mýho brášku jen a jen samé hodné pošťáky, kteří ho s láskou dopraví na správné místo.
Ale zpět k Drážďanům. Spalo se u rodičů, abychom ráno brzy vyrazili... vzhledem k tomu, že bráška je nemocný, spala jsem v obýváku na gauči... tentokrát mi přešel nějaký malý
maminka mě ráno vzbulila asi v 5.45, ale neboj, né kvůli tak brzké cestě, ale spíš hlavně proto, že jsem se Drážďanům chtěla opravdu zalíbit a měla jsem šílenou potřebu si umýt vlasy, přecijen jsem si nakonec občas čepici sundala
Vyráželi jsme ale relativně pozdě, asi až v 9.15, bráška mě na cestu vybavil svám GPS, což musim říct, že je fakt super věcička. Řídil tatínek, takže měl mít GPS on, ale ten to na skle mít nechtěl, takže to nakonec vypadalo tak, že já zezadu ve sporných bodech cesty navigovala, kam máme jet... prostě legrace jako v Kocourkově
Cesta byla trošku znepříjemněna inverzí, ale v momentě, kdy jsme projeli tunelem "Panenská" jsme se jako mávnutím kouzelného proutku ocitli v krásné zasněžené krajině, jejíž krásu zvýrazňovaly sluneční paprsky, které se odrážely v té trošce sněhu, který tu byl. Nádhera. Takyže tatínek kvůli mě zajel pár kiláčků, abych si mohla alespoň část té krásy nafotit
Při té příležitosi jsme ale zastavili na louži... tedy teď už zmerzé louži, takže se pod tíhou našeho auta louže samozřejmě prolomila a my jsme zapadli byla to bžunda, s maminkou jsme pak rouhoupávali auto, naštěstí jsme teda vyjeli, uf
Pk už následovala cesta rovnou do Drážďan po usilovném hledání místa na parkovistě jsme konečně našli místo Maminka se vydala na výzvědy, kolik sotjí parkoviště a když jí přišlo, že má málo peněz, šla si rozměnit eura, kterým pořád ještě čas od času říká marky...
Když se vrátila, všimla si, že v něděli je to levnější a že vlastně nemusel nikam chodit. Když jsem se i já šla seznámit s parkovacím zařízením, nenápadně jsem ji informovala, že mohla platit kartou, ale radši jsem to nezmiňovala víckrát, jaksi mi to přišlo jako provokace...
Zaparkovali jsme vskutku dobře, hned z parkoviště jsme viděli Zwinger, takže jsem se chopila foťáku a cvakala a cvakala, až jsem tím skoro každého naštvala. Zjistila jsem totiž, že děsně ráda fotím jídlo a lidi, jak jedí, tatínek ale moji vášeň vyloženě nesdílí
Ve Zwingru jsme šli na prohlídků starých mistrů. Musím říct, že mi to teda bohatě stačilo, z těch obrazů mě docela přecházel zrak, po pár sálech jsem toho měla opravdu dost... vlastně skoro na konec mi zbyli holadští mistři, ale musím uznat, že Ti byli nejlepší!!! Mají je snad v nejkrásnějším sále! Já bych to všechno nafotila, ale ono to stojí asi 5 euro a nevím, jestli bych mohla vůbec fotit s bleskem, takže jsem to radši neriskovala, ale zážitek to byl nádherný... fakt... tenhle sál mě dostal!!!
No, musím uznat, že sjem myslela, že teda památky v Drážďanech budou rozlezlejší, protože když jsme vylezli ze Zwingeru, hned jsme byli u Hofkirche, hned u Hofkirche je Průvod rytířů, a když projdeš tou uličkou, kde je průvod rytířů, jsi hned u Frauenkirche a skoro končíš. Tyhle čtyři památky, který jsem teď vyjmenovala, byly na internetu jako to nejzajímavější z Drážďan.
Já se tam samozřejmě nejvíc těšila na Frauenkirche a mustím Ti teda říct, jako fakt nádhera. Vevnitř zase zakázáno fotit, no... že je to baví, pořád zakazovat focení, apk je janý, že fotim hlavně to jídlo... no, ale fakt krása. Je to opravdu úplně jiný kostel, než na který jsem zvyklá. Zvenku sice vypadá naprosto tradičně barokně, ale vevnitř najdeš takový ozdobičky, na který až tak zvyklej nejsi, teda já určitě ne. Prostě krása. Celkově tam byly spíš pastelový arvy, teda myslim... z nichž dominovala světle žlutá, která celý kostel nádherně prosvicovala. navíc venku vylo hezky, takže o prostupující paprsky slunce nebyla nouze.
Prostě Frauenkirche nezklamal! Hofkirche taky ušel, ale s Frauenkirche se nedá srovnat. Tato jsem tak koupila ale pár pohledů a známek. Jenže sjem si těch pohledů koupila málo, takže jsem pak vlastně odjela domů jen se dvěma pohledama na památku... no... dyť víš, jak ráda sbírám pohledy... a víš, jak ráda je dostávám
No, po zážitku z Frauenkirche jsme šli na kafíčko. Měli jsme docela kliku narazili jsme na jednu neobvyklou kavárničku, dokonce tam i vařili... i když... no... prostě Čechovi německý jídlo asi vážně nezachutná. Byla to takový kavárnička, která vypadala děsně stylově, maminka si dala kafíčko a nějakej koláč, já horkou čokoládu a horkej štrůdl se šlehačkou a zmrzlinou a tatínek si dal no... prostě to bylo něco jako karbanátek se žampionovou omáčkou a kyselym zelim... to zelí bylo jako obloha zvláš´t né v tý omáčce a tři brambory... no... mám pocit, že mu to moc nešmakovalo... prostě jsme si každej pod tim stejkem představovali něco jinýho než karbanátek... Ale jinak ty dorty a kafe byly dobrý, to jo... sice já měla poblém, že mi byl hrneček malej, ale půllitrový hrnky jsou vzácnost, no.
Pak už to vyúpadalo, že nezbývá moc času, tak jsme vyrazili pomalinku na trhy. Já cestou hledala nervózně schránku na pohledy, nakonec jsem ji našla. Jsem zvyklá normálně popsat pohledy šíleně moc, ale tentokrát to byl teda těžkej podprůměr. Strašně jsem pospívhala, ať na mě rodiče nemusej čekat, no... ale stejně... pořád jsem toho napsala víc, než píšou ostatní tatínek se dokonce pokusil zavtipkovat, ať místo pohledu pošlu sms, ale to jsem teda rezulutně zamítla... si představ, že místo hezkýho pohledu s nádhernou známkou a s droboučkym těžko vyluštitelnym písmem Ti přijde sms, no... to prostě nejde. Pohled je pohled!
Trh byl nádhernej. Jako teda povim Ti, takový malinkatý městečko a takovej mega trh. a těch dobrot! Mňam. Svařák tamsnad točili dokonce do hrnečku s obrázkem trhů. Rodiče si dali klobásku, já pak špís... Mňam, mňam, mňam. A těch sladkostí kolem! a Drážďanská štola! A takovej koniníček udělanej ze sušenejch švestek! A měli tam taky taovej jakoby hrad a tam byl program pro děti, když jsem šla kolem, zpívala tam princezna
Prostě super! jako Drážďany fakt nezklamaly! Určitě se tam někdy vydej a kdybys měl chuť, pošli mi pohled
