Půlnoční

Co by to bylo za Štědrý den, kdybych nešla na půlnoční?! No, tak tohle se u nás v rodině moc často neozývá. většina výprav na půlnoční dopadla tak, že někdo usnul a už to prostě nemělo cenu ho budit. Ale letos mě to do kostela táhlo jako nikdy. Nevim, třeba má to zpívání Gospelu určitý vliv

Naše mise tedy byla poněkud narušena bráškovou nemocí... a jelikož každý ví, že mám sníženou imunitu a že chytnu bacila i přes sklo, je jasný, že vtípky, když jsem se s bráškou bavila přes roušku byly asi na místě, ptotože už na Štědrý ven mi bylo poněkud divno. Ale půlnoční je jen jednou za rok, tak jsem se tvářila, jakoten nejzdravější tvor na planetě a vytáhla jsem rodiče do kostela

Šli jsme do Antoníčka, ten je v holešovicích, takový krásný neogotický kostel, který Tě uchvátí vždycky, když vejdeš dovnitř. Od rodičů to jsou tři zastávky tramvají, tak ani nevím, jestli říkat, že jsme šli pěšky... Je to prostě kousíček, tak čtvrt hodinky, no... ale tak snad štědrovečení večeře pochopila, že je to pokus, jak ji vytrávit

Kostel byl nádherný jako vždycky... já netušim, co se mi na něm tak líbí, ale prostě nádhera. Do tmy byl samozřejmě osvícen a venku jej zdobil stromeček, mám pocit, že letos byl menší než loni, ale na kráse mu to neubíralo. Před vchodem do kostela se prodával svařáček, což bylo na něterých návštěvnících lehce znát, naštěstí jen lehce

Celá mše byla zpestřena přítomností pražského arcibiskupa, kardinála Vlka. Musím říct, že ten člověk vážně hezky mluví. Nevím, jestli to bylo tím, že jsme byli v Holešovicích, kde sídlí Armáda spásy, každopádně velký důraz byl kladen na bezdomovce. Mně se nejvíc líbilo, jak mluvil hodně o naději, ať ji naztrácíme... jelikož mi lidi občas říkaj, že jsem naivní, že některým věcem věřím, tohle bylo tak trošku přínosný.... sice zase jako jasně... sorry, jsou věci, u nichž si už nechci dělat naděje, protože už zjištění, že některý věci jsou takový, jaký jsou, bylo dost bolestivý... já vim, že jsem člověk, kterej mívá naději dlouho, možná ji v sobě pořád ještě mám... ale asi si to nechci přiznat, protože je jedna věc něco ztratit a prožít bolest, a ztratit pak i naději to získat a prožít tu bolest znova... ale myslim, že Vlk mluvil o něčem vážnějšim, než jsou prkotiny, který mě teď trápěj a který snad zahojí čas,no...

mše byla krásná, fakt. Nezpívala se sice Rybovka, ale myslim, že to vůbec nevadilo, aspoň si člověk odnes víc z těch slov, který tam zazněly. Jasně, ani jesnou jsem neřekla hlasitě se všema "amen", ani jednou modlitbu jsem neřekla nahlas.... znám stejně jen Pater noster, ale myslim si, že aby si člověk odnes z kostela něco hezkýho, co ho zahřeje na duši víc než svařák, nepotřebuje tohle říkat nahlas. Nemusí být pokřtěnej. Ne, myslim si, že stačí, když o tom prostě přemejší, a jak to má s Bohem ví jen on sám a Bůh. Hlasitý odříkání Otčenáše na tom asi moc nezmění, i když uznávám, že se pak může dotyčnej dostat na jinej level. No, ale prostě... jak říkal kardinál Vlk, naději vštříc a do nového roku jen to nejlepší!