Ach můj pane,
ani nevíš jak těžké souboje dennodenně svádím, když se probudím a snažím se vytěsnit Tvůj obraz ze své mysli. Jeden by řek, že v hlavě by měl mít sídlo rozum, ale není tomu tak. Sídlí tam mé myšlenky, které patří jen a jen Tobě. Vím, že Tě nebudu mít, ale snad inspirována písněmi trubadúrů nepřestávám snít a tajně doufat, že si Tě jednou vybojuji. Jak snadné to měl středověký rytíř. Stačilo mu porazit pár protivníků na kolbišti a mohl doufat, že mu bude patřit obdiv dámy. Ale co já, dívka z moderní doby? Neznám prostředky, kterými bych o Tebe mohla bojovat! Vždyť Ty sám jsi zvyklý bojovat, nečekáš, že dívka přistoupí ve zbroji a bude toužit bojovat o Tvůj kapesník, šál, rukavici. Ne, to se nedělá.
Ani nemůžu přistoupit pod Tvůj balkón a zazpívat Ti píseň lásky. Vždyť dnešní okna těsní mnohem lépe než ta středověká. Jistě bys mě neslyšel. Navíc naproti Tvému domu sídlí městská policie, dřív než Ty by mě jistě slyšeli oni a zadrželi by mě za rušení nočního klidu. Nemůžu přece jít zpívat pod balkon přes den, když jsi v práci.
Ne, ani strom pod Tvým oknem, po němž bych se mohla vyšplhat nahoru, nepomůže. Vždyť kdybych chtěla vyskočit na balkon, dopustila bych se neoprávněného vstupu, narušování soukromí a kdo ví čeho ještě
I kdybych se nebála policie a zápisu v trestním rejstříku, jak o Tebe můžu bojovat, když i moderní doba čeká, že dívka bude sedět zasněně u okna a čekat až přijde nějaký zájemce a začne - někdy velmi neohrabaně - ukazovat svůj zájem tím, že nechá kolem dívčina domu několikrát velmi nápadně proklusat svého oře?
Víš, čekám, jenže čekám jen na Tebe a Ty stále nepřicházíš. Nevím, jestli je to tím, že jsi musel vzít koně k veterináři, popřípadě, že koni někdo ukradl podkovu, aby ji mohl velmi lacino prodat ve sběrně kovů a Ty teďmusíš za kovářem, ale každopádně je to už strašně dlouho, co čekám. Copak Tě král povolal do křížové výpravy a Ty máš teď plné ruce práce s drancováním Byzance? Nebo Tě zdržela jiná dívka, která pere svůj kapesník v lepším pracím prostředku, takže se s tím mým nedá srovnat?
Ach pane,
nenechávěj mě bloudit světem zpívajíc trubadúrské písně. Otevři okno, když Ti zpívám píseň, pozvi mě na svůj balkón, když si tam jdeš zakouřit, přijmi můj vítětný věnec z turnaje, který vyhraju jen a jen pro Tebe!
Pane, nebuď tak slepý! Jistě už víš, že to není kávou, ani čokoládovým dortem, když s Tebou jdu ven. Pochom, že ta nejsladší věc, která mě v cukráně čeká, jsi Ty! Ty, můj pane, jen Ty!
