Výstaviště, pouť, cukrová vata, autíčka, horská dráha, dům hrůzy, horská dráha, klobása, kola, další kolotoč, řetízkáč, tombola, střílení růží... stánek s perníkem. A stejně jsem se u něj zastavila a stejně na Tebe myslím. To víš, máme emancipaci, nemysli si, že perníkové srdce může koupit jen kluk. Může ho koupit i holka, abys věděl. Jenže co jí je to platný, když Ty o to srdce asi ani nestojíš. A přitom je opradu dobrý, čerstvý, slaďoučký, při každém soustu zažíváš znovu a znovu rozkoš z toho, že se do něj můžeš zakousnout
Vlastně ani nezáleží na tom, jestli je tam napsáno, že je pro miláčka, pro nejlepšího kluka na světě, že je pro radost, pro štěstí. Je to srdce. Chce být darováno. Ale Ty ne. Ani vůně, ani barvy, prostě nic Tě asi nepřesvědčí o tom, že je to to nejlepší srdce, který jsem mohla vybrat. Vybírala jsem vážně dlouho, vždyť víš, jak jsem nerozhodná.
Chtěla bych Ti ho dát, jenže... nemá cenu říkat, že až časem. Časem totiž srdce ztvrdne, už nebude tak vonět a ani barvy nebudou tak jasné a veselé, jako když přišel prvotní impuls, že bych Ti ráda dala srdce. Nedávám Ti ho, aby sis ho schoval a jen se na něj díval. Prostě se pořádně zakousni. Nač něco vystavovat, když nikdy neokusíš, jak vlastně chutná. Nemysli na to, že si ho schováš na dobu, až přijde hladomor, období sucha a neúroda. Nemysli na to, že si snad nezasloužíš něco tak dobrého, jako je tahle laskominka.
Já měla důvod, když jsem se zastavila u stánku se srdcem z perníku. Měla jsem důvod, proč jsem myslela právě na Tebe. A i kdyby jsi měl chuť sníst to srdce na posezení, až by Ti z toho pak bylo špatně, je to určitě lepší, než ho nechat tvrdnout a blednout. Úděl srdce z perníku je jasný: být darováno, udělat radost a co být co nejdříve snědeno... vždyť co když už na tuhle dobrotu nikdy nenarazíš?
