A plynuly dny a plynula slova. A přehouplo se to až do měsíců. A já Tě měla ráda, pořád znova a znova. Je nepředstavitelné, kolik úsilí dokáže člověk vyvinout, aby na někoho zapomněl. Ale stejně jako v pavučině, když se bráníš, zamotáváš se víc a víc. Ale bohužel nejsi princ, Barbar Conan, Superman, ani novodobý hrdina v podobě muže v domácnosti. Jsi pavouk, který přijde k pavučině jen proto, aby mě sežral.
A až mě budeš požírat, stejně budu mít v srdci naději, že se mi to jen zdá, že to nejsi Ty, že Ty se vynoříš z mlhy a nezištně mě zachráníš. Až mě budeš požírat, budou mi po tváři nejspíš stékat slzy. Ale nebudou to slzy bolesti, budou to slzy štěstí, že Tě spatřím ještě naposled, než polkneš i poslení sousto mého těla.
Snad kdybych nebyla spoutaná tou lepkavou pavučinou a i kdybych Tě viděla, ty pavouku, jak se ke mně z dálky blížíš, snad bych Ti běžela naproti s otevřenou náručí a s nejšťastnějším výrazem ve tváři. Snad i kdybych věděla, Ty požírači mého srdce, že mě jdeš sežrat, můj výraz ve tváři by se nezměnil, protože bych nevnímala seberacionálnější náznaky toho, že se Tě mám bát. Ano, protože růžové brýle jsou nejhorší výrobek, který jsem si kdy koupila. Vždyť mně se v nich můj už beztak špatný zrak horší!!! Místo pavouka bych Tě měla za nejkrásnějšího motýla v pralese, a že jich tam lítá.
Ale víš co, Ty jedovatá potvoro? Kytička touží po motýlovi, ne po pavoukovi, co ji chce sežrat. Tak táhni do jiných vod, protože tady i ta nejjemnější kytička má v zásobě alespoň jeden květ proti hnusákům jako jsi Ty. A proti naštvanýmu masožravýmu květu nesvedou nic ani ty Tvý věčně ulepený pavučiny!!!
