Obklopená tmou a hlínou samoty,
zachtělo se mi dotknout se hvězd.
Hvězdy však smíchy sedly si na paty,
že nechala jsem se tak lehounce svést.
A jak jsou vysoko, tak jejich ozvěna
do ticha samoty, v níž slyšíš slzy.
Do ticha samoty zvučně se rozléhá,
Umírá naděje jak v potoce pstruzi.
