Dnešní den začal stejně jako každý jiný, tj. přemlouvala jsem se, že už bych mohla konečně vstávat, protože v sobotu se většinou snažím domě něco málo poklidit. Když jsem konečně poklidila a naplnila svý prázdný bříško nějakou tou ňamkou (blafem), co jsem si uvařila, a když jsem se chystala vrhnout se na zběsilé vybarvování materiálů ke zkouškám, zazvonil zvonek.
Myslela jsem, že je to bráška, ale za dveřmi stál pán, kterého jsem neznala. Tak jsem poněkud ustrašeně zakuňkala, kdo to je a co by rád. Naštěstí to nebyl zloděj, vrah, ani násilník, ale pán, který pomáhal mé hluchoněmé sousedce, která se nemohla dostat do bytu.
Tahle sousedka má syna s pověstí ožraly, takže nás hned napadlo, jestli třeba není doma a jestli nenechal klíč v zámku, protože to prostě vypadalo, že ten klíč v zámku je. Sousedka ale řekla, resp. naznačila gesty, že syn už dva dny nebyl doma, a že tedy v zámku nemůže být jeho klíč. I přesto jsme zkoušeli ťukat, bušit a mlátit na dveře, zvonit na zvonek, který pravděpodobně nefunguje a podobně. Nic nepomohlo.
Sousedka je opatrná na korunu a jelikožjsme byli přesvědčení, že syn se pravděpodobně během jejího nakupování vrátil domů a strčil klíč do zámku, odmítali jsme volat zámečníka. Kdo by to za ni platil, žejo...
Soused tedy přišel s tím, že zkusíme rozbít okno, a tak se dostat do jejího bytu. Totiž abyste rozuměli, bydlím ve starém domě a její okno směřuje z kuchyně na chodbu. Chvíli jsme ji přemlouvali, chtěla totiž volat zámečníky, ale argument, že by to stálo dva až tři tisíce, ji relativně odradil. Soused tedy přinesl kladivo, izolepu, aby nebylo příliš střepů, já dodala štafle a šlo se na věc.
Vtipkovala jsem, že je jasný, že až všechno rozbijem, soused se vzbudí... a taky že jo... v momentě, kdy se ozvaly rány do skla a sklo se konečně vysypalo, se soused vzbudil. Vyletěl jako čertík z krabičky a začal hulákat. Ale když uviděl, že nás je opravdu hodně; tj. dva sousedi, pán z obchodu v domě a nešťastná sousedka, která chtěla domu, nevypadal tak děsivě. Chlapi totiž naštěstí vědi, jak se s ožralama mluví, tak mu řekli, ať si na ně nevyskakuje, a bylo. Držel hubu. teda aspoň když tu chlapi byli.
Když odešli, zanadával si a mám pocit, že mlátil štaflema, hajzl, chudáci moje štafličky. No, naštěstí jsem se zamkla doma a byl klid. Já totiž nemám okno do chodby, aby mi ho někdo rozbíjel.
Jo a ten pán z obchodu byl smutnej, že kvůli ožralovi přišel o kšefty, a já mu slíbila, že mu udělám reklamu, takže kdybyste někdo chtěl nějaký pěkný šperky z oceli, stavte se. A pak se stavte na kafe, můj soused je mezi mými kamarády oblíbený, každý ho chce vidět, taková místní atrakce. Takže o zábavu bude jistě postaráno
Já jsem svoje sousedy ještě neviděl a to tam bydlím od října. Ale bohužel slyšel... Dosud nepochopili, že síla hlasu nedodá větší váhu jejich argumentům. Jak vypadají ony šperky? Potřeboval bych dárek pro maminku k narozeninám.
