@ Stožáre, vysílej!!!

Neni to jednoduchý; zvykat si po dlouhý době, co jsi byl zvyklej někoho mít, že jsi sám. Neni komu zavolat, s kym jít na procházku, ke komu se přitulit. Nemáš komu prohrábnout vlasy, laškovně ho pošťuchovat, nemáš komu napsat zprávu, že mu přeješ krásný dobrý ráno, krásnej den, krásnou dobrou noc. Nojo, taky že jsem od tý doby, co jsem sama, výrazně ušetřila za SMSky

Ale po nějaký době si zvykneš. Je to blbost říkat, že si na samotu nemůžeš zvyknout. Zvykneš si a čím dřív, tím líp pro Tebe, protože pak po večerech nebrečíš do polštáře, že nikoho nemáš. Jasně, nejsi sám, máš kamarády, a když máš trošku škodolibýho štěstí, jsou i Tvoji kamarádi sami, takže si pak nepřipadáš tak sám. A jasně že i kamarádi, který někoho maj, Tě nenechaj cítit se o samotě, jenže nesmíš zapomínat, že jim taky nemůžeš volat a psát kvůli každý blbosti, pač proti Tobě třeba někoho maj, takže když jim zrovna voláš, třeba taky nejsou doma...

A to neni závist, jsi rád, že nejsou sami, jenže Ti pak dochází, jak je to s Tebou vážně blbý, že jsi právě obvolal většinu kamarádů a všichni si zrovna randí, takže nemáš s kym pokecat. Jasně, asi přehánim, ale někdy to tak vážně je...

A jsi sám. Zvyknul sis. To ticho, který na Tebe zpočátku tak odporně křičelo, už ani neslyšíš. Jsi sám a jako co? Nikdo Ti do ničeho nekecá. Jen občas teda srdíčko zabuší a zkusí zašeptat, ale potichu, aby to ticho neslyšelo, že by rádo pro někoho tlouklo. Jenže Tobě je hezky.

Zuby nehty se bráníš na někoho jen kouknout, protože moc dobře víš, jak blbě by to mohlo zase dopadnout. Jasně, no, mohlo by to dopadnout i dobře, jenže to nemůže nikdo vědět. A Ty jsi sám, možná chceš být sám. A jestli sám bejt nechceš, nechceš bejt aspoň ten, kdo přijde s tim, že chce z toho svýho ostrůvku, kde ztroskotal, zkoušet přeplavat na ostrůvek naproti.

To je pak pěkně nahovno, když si vyhlídneš někoho, kdo to má podobně. Kor teda, když se brání zuby nehty, čumí do země nebo do knih nebo do čehokoli jinýho a ani si nevšimne, že se pokoušíš vysílat signály. Hmmm. Ty se překonáš, fakt to s těma blbejma signálama zkoušíš, jenže spolupráce nikde. Teď jde o to, jak dlouho Ti to vysílání vydržíš.

Už totiž sám fakt, že si zkusíš přiznat, že by se Ti někdo moh líbit, je docela těžký zvládnout. Plus teda jako říct si: "dobře, zkusím jemně vysílat, třeba to zachytí..." No, ale teda zkoušet přejít do fáze útoku a jasných slov a gest, tak to teda... jako Stožáre, sorry, ale prostě jako, nemoh bys teda, jestli o mně aspoň trošku stojíš, začít teda vysílat nějaký signály? A jestli je vysíláš a já jsem stejnej truhlík jako Ty a prostě je nevidim, tak... tak já fakt nevim Jen prostě... víš, je mi v mý samotě hezky... a... asi nemám na to se snažit, hodně se snažit a zjistit, že se snažim, protože už to neni jen o tom, že se mi jenom trochu líbíš, a pak si vyslechnout, že teda jako ne. Na to prostě asi vážně nemám.