Směješ se slzám beze soli,
směješ se svému zklamání.
Smeješ se dál, ač srdce bolí,
že stožár/láska Tě nechce, odhání.
Smeješ se a Tvé usmívání,
zdá se být vskutku upřímné.
Což vážně Ti hrůzu nenahání,
že řek Ti své jasné rázné "ne"?
Smeješ se. Cožpak jsi ta třetí,
jež by se měla zvučně smát?
A kdo jsou Ti dva, ty malé děti,
jež budou se tady spolu prát?
Rozum a cit se budou bít,
to mi je tedy zpráva!
Kdo z nich by měl v boji zvítězit,
aby ses vážně smála?
