Narodili jsme se do tohlodle světa, malý mimina, co možná ani nemaj žádný očekávání. Malý mimina, kterejm stačí ke štěstí pořádně se nadlábnout, bejt v teple a v klidu se vyspat. A už tady se rozevíraj nůžky, řekněme bohatýho severu a chudýho jihu, kterej si neseme každej sám v sobě. Už v týhle době se roděj děti, který jsou závislý na drogách, protože jejich máma je neustále sjetá feťačka, už tady se roděj děti, který nemaj kde spát, protože to v popelnici dost dobře nejde, a už tady se roděj děti, který nemaj co do pusy, protože kolem nich neznaj lidi nic jinýho než hlad.
Ale my měli to stěstí. Narodili jsme se normálním rodičům, kteří nás vychovávali s tou největší láskou, jak nejlíp uměli a mohli. Narodili jsme se do milující rodiny, která by nám nikdy neublížila, protože když by zranili nás, zranili by mnohonásobně sebe. A proboha, podívejte se do novin, ono už ani tohle neni normální!!! Ten nejzákladnější lidskej pud, totiž pud mateřskej kolikrát neexistuje a mnohdy má co dělat s tim asi teda ještě základnějšim pudem, pudem sexuálním!!!
Asi tu nechci rozebírat ty nechutnosti, kterejch jsou v poslední době noviny plný, jen... jsme relativně ateistická společnost a nebudu tu kázat vodu a pít víno, já sama nejsem křtěná. Jde o to, že asi díky těm hnusnejm zprávám v novinách najednou vidim, jakou velkou sílu, hloubnu a jak velký význam má, když si sedneš s rodinou ke společný večeři. Když si sedeš s rodinou a poděkuješ Bohu za to, co máš, protože už to, že se Tvý odiče nerozvedli, je nádhernej zázrak. Už to, že Tvůj táta neni úchyl, co by Tě odmalička zneužíval a pak Tě zavřel navěky do nechutně stístněnýho bunkru, je taky zázrak. To, že Tě Tvoje máma nezavírá do sklepa kde Tě akorát tak zmlátí a nechá Tě tam samotnýho, nahatýho a potmě, to je očividně taky zázrak.
No, smysl tohodle všeho, proč to píšu. Asi je to o tom, že jsem se zastavila, zamyslela a najednou jsem byla děsně vděčná za to všechno, co mám. Protože rodina je základ, nic Ti ji nehradí, nikdy! A nechci tu komukoli vnucovat Boha. Nemusíš u večeře děkovat Bohu, my se doma taky nemodlíme, ale spíš vlastně tadyta společná modlitba, ten její smysl je as hlavně v tom, že tím, že to říkáš před rodinou nahlas, dáváš jí najevo svou vděčnost za to, že máš to štěstí, že ji máš. A i když to říkáš každej den, a i když Ti to přijde jako nudná rutina, zastav se a podívej se, že máš opravdu za co děkovat. Neber to jako samozřejmost, protože pro všechny to samozřejmostí není. Někdo má místo Tvýho krásnýho snu jako samozřejmost pořádnej horor, což je fakt šílený. Nám idealistům nezbývá než doufat, že náš státní symbol má pravdu a že jednou opravdu pravda a láska zvítězí.
