Můj věrný Brutus přátelství zradil,
bodl mě do srdce a zůstal stát.
Já, hloupý Caesar, mu sám ještě radil,
kam ránu bolesti nejlépe dát.
Můj věrný Brutus!!!
Bodl mě do srdce mým vlastním nožem,
já blázen dal jsem mu od zbraní klíč.
Za ztrátu Brutusů sami si můžem;
přátelství věříme, ač dávno je pryč.
Jsa přítelem ubodán v louži v zlé krve,
neumřu, bojuju, vstanu a pak...
Snad Bruta překvapí, ta krev není moje,
byl špatný přítel a ještě horší kat.
