Jsi můj důvod, proč nevěřím v lásku!
Jsi pralátkou - arché - věčného zklamání.
Jsi šedý stín, bolavá trýzeň,
jsi slanou slzou, již potají zaháním.
Jsi výstřel z děla a přesný zásah,
studená čepel, jež srdce ochladí.
Jsi záhadný úsměv, nic, prázdný pohled,
jenž lhostejnost svoji rozhodně netají.
A přesto jsi! - Nadál v mé mysli,
Ty prapůvode mých věčných muk!
A přesto jsi. Kéž bys tam nebyl,
kéž by ses změnil v běžný vzduch...
