Ve středu ráno nám po tom raclettu bylo oběma těžko, ale vyrazili jsme. Do Lugana už jsme to uměli, kousek pod ním jsou už hranice s Itálií a pak už Miláno. Taky jsme zjistili, že navigace co jsme měli s sebou umí pouze Central Europe a dálnice v západní Evropě, takže logicky nastal strach, co se stane až dorazíme na kraj Milána. Naštěstí ta krabice měla funkci "navést do středu města" a tak jsme to prubli. Dovedlo nás to před několikapatrový parkhaus za 5Euro na hodinu. Vjeli jsme dovnitř a chlápek mával 4.piáno!!! Ve čtvrtém (posledním) patře to vůbec nevypadalo, že by tam na nás byl volnej flek. Za chvilku se objevil další chlápek a ukazoval ať vylezeme, že to zaparkuje. Kuba nechal klapat motor a čekali jsme. Chlápek ukazoval, támhle je výtah a my hmm, tak to chlápek zkoušel znova "chcete si ještě něco vzít z auta?" Všimla sem si konečně, že všechny ostatní auta tam stojí se staženýma okýnkama a s klíčkama v zapalování... konečně nám to docvaklo. Auta tam stály jak sardinky a klíče se v nich nechávaly aby bylo možný uhnout se všema který překážej tomu kdo zrovna chtěl jet. Kuba hodil na záda aspoň batoh s notebookem a vyrazili jsme hledat dóm s tím, že do hodiny musíme být zpět a celou dobu prostě budeme trnout jestli tam auto ještě bude.
Šli jsme dvakrát doleva a stáli jsme před dómem. Byl krásnej, velikej, móc gotickej a hlavně bílej, neposranej od holubů. Dovnitř jsme nemohli, v kraťasech by nás nepustili. Prošli jsme se ještě po slavném shopping centru, kde je podlaha z mozaiky a v nájmu značky jako Prada a Louis Vuitton a už jsme makali zpět k autíčku.
Co mě ale v Miláně nejvíc nadchlo byly tramvaje! Totálně starodávný oranžový plechovky, co se po centru proháněj i v zatáčkách takovou rychlostí, že sem nechápala jak se mohli nevyklopit
Za dalších 230km po dálnici bez jediný zatáčky jsme dorazili do Bologně. Kuba se svolal s kolegou z práce, který nám sehnal báječnej nocleh a vyrazili jsme na večeři. Luca nám říkal, že Boloňské špagety si máme objednat někdy až půjdeme bez něho, že by nás asi vyhodili z restaurace. Za prvé, v Itálii se špagety vůbec nejedí, jedí se takzvané Tagliatelle, což jsou tenké nudle, které skvěle drží na vidličce. Za druhé, Boloňské omáčce se v Bologni říká al ragú. Já jsem si dala moje oblíbené Penne s rajčatovou omáčkou posypané ricottou. Po večeři jsme vyrazili prozkoumat staré centrum města (maj tam taky šikmou věž! a nejstarší právnickou fakultu v zemi!) a završili to báječnou bíločokoládovou zmrzlinou.
