Lezim si takhle v kratakach na terase vedle koleje, ctu si jeden z nespocetne mnoho Harvard Business School Case Studies, chytam bronz ve vice nez prijemnejch 26 stupnich, mistama cucim na nejvyssi budovu sveta na horizontu, a v tom si to uvedomim. Sem v pulce. Je to tezko uveritelny, ale je to tak. Muj pobyt tady se zrovna lame do svy zaverecny poloviny. Leti to jak blazen, ale je fakt, ze i kdyz to tady je fajn, tak doma je to proste vic fajn. Nebudu brecet nad tim, co mi tady chybi, i kdyz tech veci je tolik, ze kdybych je napsal na dlouhej papir pod sebe a smotal, tak mam ruli vetsi nez beznej toaletak. V poslednich dnech sem zase docela pocestoval po Taiwanu, predevsim teda po Taipei, takze to v cuku letu shrnu. A budu se skutecne snazit drzet pri zdi, aby z toho zas nebyl roman na pokracovani.
Minulej vikend, kerej byl asi veprostred 14denniho hnusnyho pocasi, mrholeni a mlhy, sem se rozhod, ze proste nemuzu furt bejt uvnitr budov a musim, i pres znacnou neprizen pocasi, jednoduse nekam na vzduch a to na delsi nez kratkou dobu. Zaroven se schylovalo k napsani clanku o doprave v Taipei a ja sem jeste nemel osobni cyklozkusenost uvnitr mesta, taxem to proste spojil. Vzal sem Škoda Auto supr dres, kerej mi tu kazdej chvali, a vyrazil do pujcovny kol. Tam se stravil asi pulhodinu, bo majitel (nebo spis prodavac) umel jen cinsky (moje fraze "dobry den", "jake mate ?" a "dekuji" nezabraly, prestoze jsem pouzil vsechny, nektere dokonce vicekrat) a v jednu chvili se uplne kousnul a vypadalo, ze mi nepujci ani galusku. Zvolil jsem uz nekolikrat osvedcenou taktiku pockat na dalsiho zakaznika a vzit to samy, co on (nebo ona, abych byl genderove ferovy). Takze sem dostal nic moc horskej bicykl s vycvachtanou neuzamykatelnou predni vidlici na ctyri hodiny a to za primereny obnos. Slapl sem do pedalu a zajel k rece, podel kery vede v postate jedina cyklostezka. Samozrejme zaclo hned neprijemne poprchavat, na coz sem byl sice psychicky pripraven, nicmene zcela nepripraven co se obleceni tyce. Takze 18 stupnu, lehkej dest, silnejsi vitr, kratky tricko a kratasy. Vyjizdka kolem reky, kery mi zabrala presne 3 hodiny a 50 minut, me jen utvrdila v tom, ze todle mesto proste nema moc co nabidnout na poli architektonicke krasy. Kazdopadne ekonomicky se mestu vede dobre, o cemz svedci minitovarny na kazdejch sto metrech. Po navratu sem ze zvedavosti zkoumal HDP tady a doma a zjistil sem, ze Taiwan je asi o 30 % vyspelejsi nez CR. No tak esli takhle vypada o 30 % vyspelejsi zeme, tak potes koste. Jak potom asi vypadaj zeme zaostalejsi nez ta nase. Samozrejme sem bloudil, ale jen jednou a pomerne kratkou dobu, bo jinak sem se striktne drzel reky. Riznul sem sebou taky jenom jednou, ale pro jistotu na miste s nejvetsim poctem divaku, kteri jiste ocenili muj jednoduchy odpichnuty axel s oku vubec nelahodicim dopadem na chodnik. Lehce prochlazenej a vice promocenej sem dorazil na kolej uspokojen svym sportovnim vykonem.
Ve stredu sem byl pozvan ceskou ambasadou, coz ve skutecnosti neni ambasada, ale jenom Ceska kulturni a ekonomicka kancelar v Taipei, kera sice plni uplne presne tu samou funkci co ambasada, ale nesmi se jmenovat ambasada, bo kdyby se jmenovala ambasada, tak by se velka sestra Cina moc moc zlobila, na veceri pri prilezitosti oslav vzniku samostatne CSR. Co na tom, ze to bylo uz pred 14 dnema, gabl zadarmo a pokec v cestine se sikne dycinky. 5* hotel hostici tuto z globalnihi pohledu neprilis vyznamnou udalost nabidl spickove zazemi, spickove ceske jidlo, spickove ceske piti a nektere politicke spicky Ceska a Taiwanu. Seznamil sem se s radou ceskych studentu tady, z nichz mensi rada jich je na stejny univerite jako ja, coz me dost prekvapilo, bo sem nikoho z nich nikdy predtim nevidel. Aspon na dalku sem se seznamil s ceskym ministrem kultury, hlavou ceske ambasady (coz ale neni ambasada) a s taiwanskym ministrem zahranicnich veci. Kapnul sem si do noty s jednim vypravecem z Prahy, kerej projevil necekane podobny smysl pro vytribeny cesky slovni humor. Po vypiti nekolika sampusu (po kerym boli hlava), par becherovkach (po kerejch boli hlava) a po zkonzumovani vetsiho poctu mensich porci vytribenych ceskych jidel se k nasemu dialogu nachomejtla slecna, ktera se projevila jako necekany zdroj velice kvalitni zabavy. Jeste bych pochopil, ze zacla rozhovor slovy "ja sem dost levicove zalozena" (na coz sem pochopitelne musel reagovat prohlasenim, ze "ja sem hodne sportovne zalozenej" ), nasledne perly linouci se z jejich ust "nejhorsi na tom je, ze celej tendle raut zaplati statni urednici" (originalni myslenka, kerou sem ochoten dale rozvijet a podporovat) nebo "predpokladam, ze pravidelne sledujete ceske televizni zpravy" (kolegova reakce "Velice rad bych, ale do jiste, pomerne velke miry me limituje fakt, ze nevlastnim televizni pristroj" a reakce Lukasova "I ja jsem timto pomerne omezen, jako vetsi problem ovsem vidim casovy posun, kery sledovani ceskych televiznich zprav prave nenahrava" ) pak zabavu vygradovaly. Rano (resp. v poledne) me pochopitelne bolela hlava.
Behem soboty, kerou sem mimochodem stravil celou ve skole zarazen ve studijnim procesu nekolika prednasek, se o neco zlepsilo pocasi, zvysila se teplota na rozumnych 20 stupnu a po 14 dnech prestavalo prset. Rozhod sem se, ze toho musim vyuzit a vyrazit v nedeli na vejlet. Pruvodce zadnyho nemam (ani cloveka pruvodce, ani knizku pruvodce), a tak sem prostudoval aspon mapy, kery sem dostal zadarmo na hlavnim nadrazi. V uzsim vyberu nakonec zvitezila Caoling historic trail (turisticka stezka) na vychodnim pobrezi. A tato volba se posleze ukazala velmi dobrou. Prekvapive se ke me nikdo nepripojil, takze sem si v nedeli v 7:30 opet fackoval sam za ty svoje pitomy napady s rannim vstavanim o vikendu. Busem na hlavak. Jen male potize pri nakupu listku byly nasledovany o neco vetsimi potizemi pri zjisteni, ze musim 3x prestupovat, z cehoz jsem mel malinko nahnano. Nicmene akce se podarila a v poledne jsem uz stal na startu streky pripraven podat nadprumerny vykon. Pro me necekane sem trefil zrovna rocni obdobi, kdy kvete jeden druh kytek, jez je k videni jen na tydle stezce, a mistni k tomu poradaj mensi oslavu, coz pro me znamenalo par zabavnejch stanku po ceste a darek na konci cesty. Hezky pekne. Stezka byla super, jedna z tech lehcich a poskytovala pekny vyhledy stridave na zvlneny kopce, stridave na morsky pobrezi. Na kopcich uz docela foukalo, ale s tim sem tentokrate pocital, takze mi bylo celou cestu fajnove. Na zaver sem dostal zminovany darek (cinsky hulky, pekny) a dal si veceri v miste, kery porusilo snad vsechny z aktualne platnejch hygienickejch norem v EU. Bylo to presmazeny, ale docela dobry. Zpet vlakem bez prestupu. Na kolej sem se vratil pomerne zmozenej v pul devaty vecir. Peknej celodenni vejlet.
I kdyz sem byl v nedeli na tom pochodu a i kdyz nemam nak extra rad kazdodenni vejlety, tak pondelni pocasi rozhodlo o tom, ze podniknu dalsi vystup. Opravdu vysokej vystup. Vystup na aktualne stale jeste nejvyssi dostavenou budovu sveta. Taipei 101. Takticky sem na misto dorazil kolem ctvrty odpo, abych si uzil vyhled jak ve dne, tak za tmy. Myslim, ze ten za tmy je dost lepsi. Mesto ve dne je totiz lehce pokryto zvlastnim oparem, asi smog, a viditelnost, prestoze byla velice dobra, byla o poznani horsi, nez bejva u nas. Do 89. patra, na nemz je vnitrni observator a jehoz cislo jsem ocenil, protoze predpokladam, ze odkazuje na me oblibene cislo dresu, jsem vyjel nejrychlejsim vytahem na svete (1010 metru za minutu je hodne slusna rychlost a zaludek se hejbe zejmena pri rozjezdu a pri brzdeni). Nez sem obesel celou vez kolem dokola, zacla padat tma, taxem si este priplatil a vylez az do 92. patra, kde je pozorovatelne vnejsi, kde je velmi malo lidi a kde je taky docela zima (10 stupnu). Ale ten vyhled sem si uzil a stal za to. Ne, ze by to bylo teda neco fenomenalniho, co bych musel mit kazdej den, ale bylo to fakt pekny pozorovat to obrovsky svitici mesto, kery nema zadnou jinou dominantu nez tu, na jejimz vrcholu jsem prave byl a jiz jsem tedy nemohl videt (coz je pomerne logicke, stejne jako nemuzu videt napriklad vlastni oko). Po dvou a pul hodinach, kdy sem uz byl uplne ukojen vyhledy, a kdy uz mi taky byla docela zima, sem Taipei 101 opustil. Sjel sem tim nejrychlejsim vytahem na svete, pdekoval fotaku, ze se mu vybily baterky az tedka, a uspokojen zazitky smeroval zpet na kolej.
