Jak uz to tak bejva, tak je hezka proslunena nedele a ja nemam nic v planu, bo jsem celou hnusnou sobotu stravil na vejlete. Pocasi proste neporucim. Aspon zatim teda nevim presne jak.
V patek jsem mel docela frmol. Dopoledne jsem stravil pilovanim cinskejch slovicek, gramatiky a vyslovnosti, abych pak mezi jednou a treti hodinou odpoledni exceloval pri zaverecnym pisemnym a ustnim testu. Bohuzel se to tak uplne nepovedlo. Pisemnej test by mel bejt jakz tak v richtiku, ale pokec s ucitelkou mi zrovna dvakrat nesed. Mura jedna pouzivala jiny fraze nez presne ty, kery sme probiraly nebo kery sou v ucebnici, cimz me pokazdy zmatla natolik, ze jsem byl total mimo. Snazil sem se zpravidla reagovat vetama, kery sem mel nasroceny, ale bohuzel se ve vetsine pripadu ukazalo, ze, i kdyz sem vetu rekl gramaticky zcela spravne, tak nema v nasem dialogu jakykoli smysl, bo se vztahuje k uplne jinemu tematu. Nutne potrebuju tech 80 %, tak doufam, ze mi to promovany pedagog magistra Zhang Mei Ling nejak vykouzli. Nevyuzil jsem ani cely nabizeny cas k dopsani testu a mazal k hlavni brane, kde jsem mel sraz se svoji buddy, jejiz kamarad organizuje turistickej vejslap v jednom z rady narodnich parku. Tendle je ale jednak docela daleko od Taipei a druhak docela vysoko polozenej, takze tam jedem uz dneska, prespime a rano vyrazime.
Namisto casove znacne nevyhodneho MHD vyuzivame taxi a pet minut pred odjezdem busu (grupa cita celkem asi 39 sikmookejch a 1 normalneokyho) dorazime na misto. Normalne uz si tady nepripadam tak exoticky, ale kdyz sem se ocit v busu plnym Tajwancu, z nichz jedinej anglicky mluvici je moje buddy, taxem mel pocit, ze jsem puvodem z Melmeku. Po trech hodinach dorazime do hotelu, typove nejbliz cesky ubytovne, delime se do pokoju (mam 7 spolunoclezniku 25-65 let) a docela vyhladly se vrhame na veceri. Klasicky asi 6-7 taliru s ruznejma pochutinama - zelenina, maso, tofu, bambus - kazdej ma svoji misku rejze a k tomu si bere, co je libo. Jeden z veteranu mi vnucuje mistni lihovinu, ze prej musim zkusit. Tak kdyz musim, tak musim. Z toho, ze sem se fakt napil, je veteran tak prekvapenej, ze mi jeste tak ctyrikrat doleje (pricemz sobe asi dvakrat a je docela zmatlanej, holt mu asi fakt chybi ten spravne odbouravaci enzym). Mistni ostrejsi verze sake (neco mezi 50-60 %) neni chutove nic moc, ale vypit se da. Asi v 11 si beru triko na spani (jako jedinej. Ostatni spis v tom, v cem prisli a v cem zas rano vyjdou.), uleham a doufam v zejtrejsi rozumny pocasi.
V 5:25 zvoni telefon. Pevna linka na pokoji. Primo vedle Lukasovy postele. Nejdrif me napadne "Jakej magor ?", jenze hned potom si vzpomenu, ze v 6 je snidane a v 6:30 se vyrazi. Hmmm. Ostatni vstanou, nazouvaj boty a okmazite vyrazi. Me to vsechno trva o neco dyl, bo se musim ustrojit, ucesat, nalicit a nagelovat. Venku prsi. Snidani sem moc nedal, bo slana rejze ve slanym nalevu asi nikdy nebude patrit mezi moje oblibeny jidla. Taxiky nas vezou na misto naseho startu ve vejsce 1300 mnm. Porad prsi. Kdyz uz si asi sedmej clovek s udivenym vyrazem ukazuje na muj ohoz, malinko znejistim. Vsichni maj sice na sobe nepromokavej goretex, celogumovy plastenky nebo tak neco, ale za a) zas tolik neprsi a za b) nejsme preci z cukru, takze to podle me dost prehanej s tim odivanim. Asi po hodine se ukazuje, ze a) prsi dost, b) z cukru opravdu nejsme, c) s tim odivanim to ostatni fakt neprehanej. Pochod fakt peknou prirodou, malinko pripominajici slovenskou Fatru, mi totiz muj ohoz zrovna dvakrat nezprijemnuje. Jsem presvedcenej o tom, ze Janosik behal za deste po slovenskejch velehorach v jinym modelu nez v dzinsech znacky Levis a bezeckych botach Asics. Velice ocenuju, ze jsem hnedka na startu do tech bot pouzil takz¨vany rusky trivrstvy goretex - ponozka, igelitak, ponozka, bo ten jedinej drzi chodidla jaki takz v suchu. Po dosazeni nejvyssiho body cesty, 1700 mnm, uz jen klesame. "Jen", klesani trva asi 8 hodin, stoupani zabralo tak tri. Jelikoz tenhle narodni park je opravdu ryzim narodnim parkem, tak ty cesty nejsou zrovna dvakrat nejpohodlnejsi. No vlastne nekde ani zadny cesty nejsou, a tak dem treba dve hodiny potokem. Igelitaky fungujou jako izolant spolehlive. Dziny ani nahodou, navic uz sou tak na trojnasobku svy puvodni vahy a do vyse kolen zabahneny. Kdyby to videla mamka, tak me asi ubije kvrdlackou. Ale priroda je tady fakt pekna. Da se tu prej narazi i na medvedy, rysy nebo vlky. Celou dobu je proto vyhlizim. Celou dobu marne. Obed, esli se tak da nazvat kafe z prasku, vari velitel zajezdu z nachytany vody pod jednim obzvlast velkym korenistem stromu. Restaurace to teda neni, ale jelikoz je kafe horky, taxe vic nez sikne. Na druhy pulce trasy ukazuje taiwansky pocasi Lukasovi o neco prijemnejsi tvar, nebot prestava prset. Cesta se tak hnedka stava o dost zabavnejsi, kecam s buddy (bo nikdo jinej neumi anglicky), vyhlizim medvedy a ocenuju pekny vyhledy na okolni kopce. V pet odpo dorazime po 11 hodinach do mista destinace a uz jen cekame na bus. Sice jsem provlhlej, total zasranej, ale vejlet se mi libil. Teda hlavne druha pulka, prvni zas tolik ne, ale zas to bylo aspon trochu narocny. Jeste nas trochu skadli ridic busu, kdyz nastavuje klimatizaci na plny pecky a 15 stupnu. 15 stupnu je docela malo, kdyz je clovek promachanej a chtel by uschnout. Jaxe zda, taxem ale jedinej, komu to vadi vic nez malo. Nekery rozdily mezi Taiwanem a Evropou mi proste nejdou porad do hlavy.
