Nov 30

Prosineeeec, prosineeec, prosineeec, asi za 50 dni je koneeec. Trochu nasilnej naroubovanej rym, ale co uz, poeta sem nikdy nebyl. A mam tuseni, ze ani nikdy nebudu. Prvni tejden po skonceni cinstiny, tedy zdaleka casove nejnarocnejsiho kurzu, se chyli ke konci. Jaxem se tesil, az bude cinstina skoncena, tak uz bych zase tak hodku tejdne bral, bo hrozne rychle zapominam ten jazyk nejlidnatejsiho statu sveta.

Pondeli zaclo tradicne po Taiwansku. Z novin a televize znam pomerne dost prirodnich katastrof. A tedka uz muzu s klidnym svedomim rict, ze tajfun je zdaleka nejnudnejsi prirodni katastrofa, se kterou sem se zatim setkal. A, asi z radosti, ze jsem tady, tadle opravdu nezabavna hricka prirody opet v pondeli uderila na Taiwan. Prej to je poprvy, co se tajfun objevil v takhle pozdni podzim. Nevim, cim sem si vyslouzil tu poctu, zazit tento jeho pozdni prichod, ale uprimne doufam, ze nikde za kratsim ani delsim casovym horizontem zas neceka bracha (nebo segra, abych udrzel genderovou vyvazenost) toho zivlu, jehoz sem si uzival od pondeli do ctvrtka. No porad sem na tom byl o fous lip nez particka, kera vyrazila v minulou sobotu na Filipiny, aby si uzila plaze, slunicko a netradicne snadno dostupne sluzby intimniho charakteru, a kera se vratila ve ctvrtek s tim, ze zatimco tady se prohanel lehci tajfun, na Filipinach zuril jeho o poznani silnejsi klon. Smolik. Doufam, ze na konci prosince se slovo tajfun na Filipinach neobjevi ani v novinovych clancich, ani na mistnich plazich. To by potom besnil nejen tajfun, ale i Lukas.

Ve stredu sme meli tymovou prezentaci na Chinese business in global perspective. Tema prezentace ja jasnejsi nez zprava od Olympicu. No jasna, autoprumysl vzdy a vsude. No moc zabavy to nase predstaveni nepobralo. Pristi tejden druhy kolo. A ano, opet je tuseni spravne, tema je jen lehce obmeneno, ale gro opet klimba v autoprumyslu Ciny.

Ctvrtecni den jsem pak venoval propagaci alma mater VSE, cehoz dusledkem by do srdce Evropy mely pricestovat nadsene hordy taiwanskych studentu. Kdyz si teda hordy definujeme jako skupiny lidi citajici jednoho az dva jedince. Nase republika neni moc popularni. To by este nebyl takovej problem. Hlavni problem je v tom, ze nase republika neni ani moc znama. Jednou ji nekdo umistil do Jizni Ameriky (to bych este zkousnul), podruhy sme se stali soucasti cernyho kontinentu (to uz sem cumel jak nejcerstveji vyvoranej hlodavec). Ale obcas nekdo vi, Czechoslovakia, Prague. Lidi docela znaj i Skodofku (coz me samozrejme tesi, na ty auta sem preci ulitlej, a taky to znacne usnadnuje popis mesta, kde bydlim), ale prakticky nikdo nevi, ze to je ceska znacka (tipy jako Nemecko, Norsko, Svedsko nejsou vyjimkou. Prej ze ten znak vypada jako strom a ty auta sou ekologicky pratelsky, takze to je urcite ze Skandinavie. Zajimava indukce.). Kdyz uz sem u tohodle narodnostniho tematu, tak ja sem byl zatim oznacen za Americana (jednou) a Rusaka (taky jednou). Este nevim, kerou narodnost si nakonec vyberu. Skolskej veletrh byl docela fajn, docela dlouhej a docela malo navstevovanej. Druhou pulku, kery byla logikcy po prvni pulce, kera byla pomerne dost nudna, sem zmenil stanoviste a sednul si vedle spaget z Bocconi, Milano, a zacal vsem sikmookejm zajemcum o Italii (nevim proc, ale bylo jich mnohem vic nez zajemcu o CR) vysvetlovat, proc maj jet do Prahy a ne do Milana. Priznavam, ze nekery argumenty byly podpasovy a timto bych je chtel dementovat - Italske narodni jidlo neni ani pes, ani kocka. Jako dezert opravdu nejedi krysy se slehackou. Je zakazano jist deti, a to i ty vlastni. Zeny mohou volne pouzivat jakykoli dopravni prostredek a nemusi za autusem behat. Na druhou stranu by meli Italove vyvratit, ze CR je soucasti Ruska. Ze CR lezi na Sibiri. Ze Cernobyl je zdaleka nejpopularnejsi cesky ohnostroj a ze normalni lidi chodi po ulicich nahaty, bo nemaj penize na obleceni. Dekuji.

Vcera vecir sem byl na oslave narozenin, kera byla zatim jednou z nejlepsich oslav narozenin, na kerejch sem tady byl. Cesky oslavy narozenin jsou pochopitelne na nesrovnatelne vyssi urovni, o tom zadna. Narozky totiz slavilo jedno z prehrsle zdejsich bozstev a na tuto pocest si to po jedny casti mesta stradoval pruvod masek, bubnu, trubek a dalsich nesmyslu. Tento mars byl navic doprovazenej ohnostrojema prekvapujicich rozmeru a znacne prekracujicich bezne tolerovane normy hluku. To vse samozrejme za plneho dopravniho provozu. Docela silnej zazitek. Z obrich postav Bohu de docela strach. Ne, nebrecel sem, takze to slo. Autobusy, skutry i taxiky se proplejtaj mezi zastupama lidi, kde jsou i decka od nula let veku. Do toho praska hafo petard a svetlic. Sem tam se ze semaforovyho sloupu spusti dest prskavek a z nekolika nevinne vyhlizejich trubek vyslehnou nekolikametrove plameny asi dvacet cisel vedle dost prekvapenejch divaku. Show pak jeste zpestrovala hudebni vystoupeni taiwansky a japonsky skupiny hracu na buben. Tydle vystoupeni se mi libili moc, i kdyz se tem exhibistum nekdy podarilo mlatit do bubnu rychlejc, nez ja sem vubec koukal. Super. Vedle byla i cinska opera, ale ta me moc nenadchla. Tak za a) to byla opera a za b) cinska. Snad mi je rozumeno. Na cestu dom sem se pripojil k Americankam, kery byly v jiny casti mesta, kde se jedna z nich ucila jezdit na kole. Byla docela potlucena, ale prej ji to na konci uz docela slo. Americanky jsou sice dost zabavny, porad neco vykladaj a delaj na mistni pomery znacej brajgl, ale taky mluvej desne rychle a nekdy si nejsem ani jistej, esli vubec mluvej anglicky.

Tedka je samozrejme venku krasne, bo mi za dve hodky zacina skola. Zejtra predpovidam dest a svezi vitr k tomu, bo se chystam zas nekam vyjit.