Stala se zcela bezprecedentni udalost, ktera ale mozna vytvorila precedens pro udalosti nasledujici a ktere si mozna nekteri z ctenaru vehlasneho deniku vsimli. Jen by me tak zajimalo, esli nekdo vubec cte ty moje vyplody, jez se snazi popsat kazdodenni realitu ostrova na tehle strankach. No nebudu radsi dale rozebirat alternativu, ze to vubec nikdo necte, bo potom bych treba taky mohl dojit k zaveru, ze to tak uplne nema cenu psat. Proste se tu driv objevily fotky nez vlastni clanek, takze nekdo si mohl treba tipnout, kdeze sem to byl a co sem tam delal, pokud teda ten nekdo zna Taiwan jak vlastni adidasky, bo jinak by to asi neuhad.
Minula nedele se ukazal byt sqelym dnem pro dalsi z jiz brzy konecne rady vejletu po okoli Taipei. Slunicko svitilo, teplota na pro prosinec vice nez prijemnejch 23 stupnich a prakticky bezvetri. Ani zadnej tajfun se neblizil, takze po dlouhe dobe opravdu exkluzivni pocasi. Start sme si s Chritophem z Vychodni Rise (prekladat doslova, ne obrazne) stanovili na pohodovejch deset rano, aby sme se jako moc nezprudili hned na zacatku dne. No kazdopadne sme este pri trojboji (bus-metro-bus) v hromadne doprave malinko dospavali. Na start sme dovalil po pul jedny, dali se spatnou napodobeninu obeda v 7/11 (coz je o neco mensi druzstevnik, kerej je tady na kazdym rohu, nekdy i castejc) a vyrazili do hor. Konkretne na Mt. Datun, kdyby snad nekdo znal vrsky Taiwanu, odkud sme ocekavali cupr vyhled na Taipei, kerej je snad v kazdym turistickym pruvodci a keryho sme se posleze taky dockali. Bohuzel se ukazalo, ze sme z busu vystoupili predcasne asi o dve zastavky a tri kilometry. Takze pesmo po silnici, coz zadna velka zabava na uvod nebyla. Kdyz sme se dostali k rozcestniku a konecne zabocili do narodniho parku, taxem si umyslel nas vylet trochu okorenit a ztratil sem mapu, ktera byla toho Rakusaka, kerej me za to moc nepochvalil. Nastesti neumi 100 % anglicky, takze mi nemoh nak moc vynadat, bo ja predstiram, ze trpim neznalosti nemciny. Ale uz sem se parkrat malem prokec. Cesta se nastesti ukazala nikterak slozita, a taxe nam podarilo postupne vystoupat na jizni vrchol Mt. Datun, nasledna na vrchol zapadni a ve finale az na hlavni vrchol cely souvrsi. Musim uznat, ze spolucestovatel si vykracoval rychlejsim nez pohodovym tempem a projevoval mensi nez vyrazne znamky unavy, prestoze cesta byla znacne trnita. Misty doslova. Zaverecnejch sto metru pak bylo pekelne prudkejch. O to vic sem si uzival, kdyz sem je vystoupal, a o to vic sem byl rozladen, kdyz sem videl, ze z druhy strany kopce tam vede normalni asfaltka, na kery stojej kolony zaparkovanejch aut. Hodne lidi totiz, stejne jako nase grupa citajici dva stredoevropany, cekalo na onen prosluly vyhled na Taipei pri zapadu. Zapadu Slunce pochopitelne. Fotky reknou vic, takze viz galerie. Zpatky do mesta nas nastesti hodil jeden z velkeho mnozstvi fotografu, jen sme na nej museli cekat asi hodinu, nez si jako vyfoti Taipei z kazdyho myslitelnyho a par nemyslitelnejch uhlu. Diky Buddhovi za nej, bo jinak bysme se na kolej vratili o par hodin pozdejc nez v prijatelnejch devet.
Este nez sem usnul prijemne znavem vystupy, byl sem chvilku na svem zanovnim pc a takzvane chatoval s ostatnimi priznivci elektronickeho rozhovoru. Zasadni se ukazala informace, ze rano v 10 je v kampusu bezeckej zavod, takze sem natah budik na pul devatou, bo v devet je prezence na ten zavod a zaleh. Tajwanci obecne nemaj moc talent na sport. Sou snazivi to jo, to se jim neda uprit, ale proste z hovna neuplacas fungujici LCD monitor, ani kdyz budes vybirat skolni toalety celej tejden. Bezel sem si tak nak na pohodu a pred cilem uz jen kontroloval celkove paty misto. Nic extra, ale neurazi. Kdyz sem v cili zjistil, ze ten prede mnou byl prvni mezi studentama, cimz padem ja sem byl druhej, taxem si chtel omlatit svou jiz znacne opotrebovanou bezeckou obuc znacky Mizuno o svou taktez jiz znacne opotrebovanou mozkovnu. To si zas priste budu hlidat pohodovej patej flek misto toho, abych zkusil urvat bramboru. Holt sem nak vypad z ty zapasovy atmosfery, taxem se proste nekousl. No kazdopadne mistni MBA kancelar to zrejme povazuje za castecny uspech a rozeslala o tom zpravu na vsechny zahranicni studenty. Takze si dneska uzivam svuj prvni a posledni den slavy na Taiwanu, kdyz sem obdrzel radu osobnich gratulaci k tezko uveritelnemu uspechu a ocekavam tez kondolenci od ceske ambasady, nejvyssich vladnich predstavitelu a Vendy v palaci.
