A je po. Trvalo to sice skoro pet mesicu, ale je po. Nebudu tady brecet nad tim, co mi tech pet mesicu chybelo nebo co mi naopak chybi tedka z onech peti mesicu, ale pokusim se rovzpomenout na v jistych smerech jasne nejlepsi dovolenou, kterou jsem zatim za svuj nekratky nedlouhy zivot zazil.
Let z Taipei do Bangkoku byl jasne nejzabavnejsi absolvovanym letem, prestoze z duvodu genderove, vekove i jine, stejne nesmyslne rovnopravnosti nas v letadle obsluhovali bud damy par desetileti za zenitem (vekovym i vzhledovym) nebo pritulni mladici prave v zenitu. Meli sme sice luxusni flek s extra mistem na nohy, abysme z toho ale nemeli takovou radost, tak na nas zbyla jen vegetarianska porce jidla. Zadna velka zabava s porcovanou korenovou zeleninou, rikam si, chtelo by to nejak ozivit. Ozivili sme to trema flastickama vinka a najednou koukam, ze rolujeme po pristavaci plose v Bangkoku. Ani se mi ven nechtelo.
Verni Lonely Planet jsme zamirili na nejrusnejsi, nejspinavejsi, nejnarvanejsi a nejturistictejsi misto celyho mesta - nezapomenutelna Kao San Road. Takhle na prvni pohled (i na ten druhy, treti a kazdy dalsi) tezko odhadovat, jedna-li se u turisticky raj, nebo naopak predpekli. Bary v americkym stylu, hafo batuzkaru, diskofilu a dalsich uchylu ze zahranici, prostitutky, prostituti vypadajici jako prostitutky, prostituti vypadajici jako prostituti, prostituti vypadajici jako zvirata, nahanejici taxikari, nahanejici tuktukari, nahanejici prodavaci neodolatelne levnejch obleku, nahanejici prodavaci drog, alkoholu a cigaret, svabi nahanejici zbytky valejici se po ulici, krysy nahanejici totez a tisice dalsich veci, ktery se jinde nevidej. Ubytovali sme se v luxusnim bezhvezdickovem hotelu, pricemz pravy vyznam napisu v nasem pokoji "Nejhorsi pokoj v Bangkoku - Hlucne peklo" (omluvte prosim priserne preklady autora. Poznamka autora.) jsme docenili az v prubehu noci.
Denni prohlidu mesta jsme zmakli za dva dny. Prochazeli jsme vsechno, co se takhle bezne turistum k dispozici nabizi - kralovskej palac (z pulky zavrenej, bo jim zrovna umrela kralova sestra, coz je katastrofa o poznani horsi nez napriklad radici tsunami), chramy, kostely, sochy, restaurace, hospody, nejvyssi hotel Thajska a dalsi vyhlasena mista. Bylo to kazdopadne zajimavy, ale priznavam se bez muceni, ze Bangkok mi rozhodne k srdci neprirost. Spina, smog, bordel, smrad, vecne dotirajici tuktukari a jina verbes, nic pro me. Ja na ty velky mesta proste nejsem. Dyt pro me je i Praha neprekonatelne obrovska. Samozrejme jsme si nenechali ujit nocni exhibici v jednom z mistnich podniku na tema pingpong. Dale banan, ziletky, sfoukavani svicek, psani na papir, a jako zlaty hreb otevreni zazatkovaneho piva. Zajimavy, ale vickrat uz me tam nikdo nedostane. Este ke vsemu nas vlastne na konci vyhodili, bo nikdo nechtel hrat s pani predvadejici pingpong (bo z nej samozrejme chtela lovaky), takze se nasrala a obvinila jednoho z nas, ze tam fotime, coz je nejen prisne zakazany, ale je zhola nemozny. Kazdopadne jsem se ven dostali s laskavou pomoci mistnich goril, coz clovek velmi oceni, kdyz je v pomerne exoticky zemi na pomerne nebezpecne vypadajici miste s pomerne znacnymi obavami o dalsi vyvoj situace. Gorily se ale ukazali (ukazali / ukazaly ? zajimava gramaticky hricka) nepomerne chapavejsi nez jejich cesti protejskove a jen projeli obsah fotaku a vratili nam ho zpet.
Z Bangkoku jsme zakoupili listky do nejluxusnejsi treti tridy thajskyho rychliku a zamirili smer PoiPet, coz je hlavni pozemni hranicni prechod z Thajska do Kambodzi (chytri si jiste domysli, ze je to hlavni pozemni hranicni prechod i ve smeru opacnem). Masinfira nas uspesne dovezl az tri kilometry od hranice, kde nas vykopl se slovy "blablablablabla...kapunkap!", coz v prekladu znamena "Vlak dal nejede, prechod musite prejit pesky." Thajsko - Kambodza. Asfalt - Hlina. Relativni bida - Uplna bida. Taxi pro ctyri - Taxi pro osm. Fronta u urednika - Fronta u urednika. Caru jsme tedy uspesne prekrocili a chytli si taxi, ktery vypadalo jako "normalni" mistni auto a bylo to normalni mistni auto. O neco mensi nez Oktavka. Vlezlo se nas do toho sest. Na pohodu. Pri druhe, zcela neplanovane ceste z toho sameho mista nas v tom samem aute jelo osm. To uz jsem sardinkam zavidel jejich obrovsky zivotni prostor. Po silnici, ktera byla nejblize asi neudrzovane a bidne postavene ceske polni ceste a ktera byla zaroven hlavnim "dalnicnim" tahem z Thajska, jsme se po cca sesti hodinach dostali do Siam Reap, jednoho z velkejch mest Kambodzi, v jehoz bezprostredni blizkosti se rozprostira jeden z novejch divu sveta. Angkor Wat. Ctyrista ctverecnich kilometru osm set let starejch staveb zahadne rozesetejch uprostred dzungle a zpravidla obehnanejch obrovskyma vodnima prikopama, ktery vypadaj spis jako mestsky lazne. Zajimavy. Zajimavejsi. Nejzajimavejsi. Jelikoz jsem se hlasovani o divy sveta puvodne nezucastnil, vyuzival sve prave nyni, ex post (neboli s krizkem po funuse) a taktez davam svuj hlas Angkoru. Stoji to za to. Milionovy mesto Siam Reap ve dne pripomina mensi mestecko a v noci pak primina mensi vesnicku, bo z toho milionu lidi, co tam zijou, v noci elektrinu nevyuziva asi nikdo krom cizincu, takze napriklad osvetleny jsou tak ctyri ulice po kilometru, jinak je tam tma. Uplna tma. Ne jako nejaka tma s poulicnima lampama. Uplna tma. Bez lamp, ty tam ostatne ani nejsou. Bez svetel v domech, ty tam ostatne ani nejsou. Nebo bez sviticich reklam, ty tam ostatne ani nejsou. Pokochani Angkorem velime smer Phnom Pen, metropole Kambodzi, a to po vode, at mame nejakou zmenu. Cestou do "pristavu" pak zazivame blizke setkani nejchudsiho druhu. Jestli ve meste nemaj svetlo, tak tady mozna ani nevedi, co svetlo je. Par klacku vytvarovanejch do zahadnyho geometrickyho telesa (dobre, nekdy to je kvadr nebo krychle) s podstavou tak ctyri ctverecni metry. A na ty podlaze neni nic. Ne par hadru nebo matrace. Nic. Nic jako nic. Pripadne valejici se veseli deti, kterejm nic nechybi. Tam bych posilal na prevychovu rozmazleny fracky. Mozna to je jenom smecko pro turisty, mozna se vsichni ty lidi z tehle rezidenci kazdej vecir stehujou nekam jinam do svejch luxusnich vil s vytapenou podlahou, jacuzzi vanou, plochou televizi a akvarkem pro zraloky. Mozna ne. Mozne fakt zijou v tom, co je tady k videni. Zas nemusis nic resit. Vyjdes pred barak, stahnes kalhoty (pokud nejaky mas), hodis hnedou ponorku na zem nebo do reky, natahnes gate (pokud nejaky mas) a zijes dal vlastnim zivotem. Davam tomu mistu i nejaky body za romantiku, ale uprimne, na bydleni delsi jak den dva to asi nebude.
Phnom Pen, ciliz hlavni ciliz nejbohatsi mesto zeme, vypada pomerne civilizovane. Maj tam asfaltovy silnice, fungujici semafory, pamatky podobny tem v Bangkoku, a, svete div se, castecne fungujici verejne osvetleni. Chytli sme docela zajimavej hostel se supr restauraci, ktera mela jeste lespi vyhled na jezero. Bohuzel vyhled na jezero a dalsi kvality s jezerem spojene jsme neocenovali jen my, ale i vetsi nez male mnozstvi litajicich injekci (komaru). Ale prej nejsou ani nebezpecny, nemaj zadny nemoce a uprimne - Lukas mel dycky par stipancu, kery ma beztak i doma, za to Karl, zhejckanej Rakusan s cinskym xichtem, dycky brecel jak Meciar, kdyz se loucil s premierskem kreslem, ze prej je priserne postipanej a ze tady spat a ze dostane malarii, tuberu a AIDS, nejpravdepodobneji v jednom. Phnom Pen ma asi osm hlavnich ulic, bulvaru. A nejvetsi raritou tohodle mesta je, ze jedna z tehle logististickejch tepen se jmenuje....se jmenuje...no jak se jmenuje ? Neslysim spravnou odpoved, odpovim si proto sam - jmenuje se Ceskoslovensky bulvar. Ceskoslovensko se tak dostava do sqele spolecnosti Ruska nebo Mao C Tunga, kteri zde svuj bulvar maji taktez umisten.
Velice slozitou a chvilema pomerne strastiplnou a psychicky i fyzicky vycerpavajici cestou se pote presouvam z Phnom Penu zpet do Bangkoku. Presun zahrnuje mimojine 10 hodin jizdy buse, pohovor s kambodzskym pohranicnim urednikem, kerej se mi vysmal, pohovor s thajskym pohranicnim urednikem, kerej se mi vysmal jeste o tridu vic, cestu zpet v aute se sedmi dalsima lidma (rozsazeni 4+4), cestu dalsim autem po presednuti, bo ridic toho prvniho prej dal nejede, hledani mista k spanku v jednu v noci v Kambodzi, telefonat na ceskyho konzula v Thajsku a ve finale pak nakup letenky v jednu hodinu odpoledne, pricemz odlet je v pul paty tentyz den. Ale co uz, sem zpet v Thajsku, mam vizum a muzu si konecne zamirit na jih. Na jih za palmama, pisecnejma plazema, potapenim a Romanem Abramovicem.
Opet volime vlak, opet nami oblibenou treti tridu. Na ostrov se ale logicky vlakem dostat neda, takze presedama na rychlokatamaram, kerymu trva prijezd na vysneny ostrov Koh Tao nekolik desitek minut (no asi 12 desitek minut. Matematicky zdatnejsi z toho jiste odvodi i cas v hodinach). Koh Tao je potapecsky raj a turisticka destinace pro nespocet evropskych turisti, mezi nimiz ze zahadneho duvodu jasne prevladaji Svedove. Asi ma svedska vlada nejakou zvlastni smlouvu s tou thajskou a proste ten ostrov Svedsku pronajmula nebo tak neco, jinak to mnozstvi Svedu opravdu vysvetlit lze jen tezko. Bylo by pomerne hloupe pobyvat v potapecskym raji a nepotapet se. Takze hnedka prvni den porizujeme potapecsky kurz a hned odpoledne zahajujem vyuku teoretickym pozorovanim videa. Docela nuda, na druhou stranu nekery videa z podmorskyho zivota hodne zajimavy, az sem byl uplne natesenenj na ten skutecnej podmorskej zivot. A ten me treti den kurzu nezklamal. Vsude tak narvano pestrobarevnejma rybama a jinejma organismama, ze sem si chvilema rikal, at uz vypadnou, ze ani nevim, kam poradne smeruju, kdyz pred sebe ani nevidim, kolik tam mam ryb. Jeden z hlavnich tahaku, obrovskyho velrybiho zraloka, jsme bohuzel nemeli tu cest potkat, takze sme videli jen jednoho obyc, asi dvoumetrovyho zraloka. No zas na druhou stranu, kolikrat clovek takhle uvidi zraloka. Pohladit se nenechal. Byl to nejakej stydlin. Jeden vecir, kdy uz sme nemuseli studovat potapecske praktiky v teorii, jsme zasli na zapasnickej vecer v thajskym boxu. Docela zajimava podivana, jaxe tam dycky parek chlapaku reze, pricemze zakazany jsou jenom udery do mist nejcitlivejsich. Meli to dycky na triminutovy kola a po kazdym kole vypadali, ze vypustej dusi. Taxi rikam, tri minuty ? Jenom tri minuty a voni sou uplne hotovy ? Nejak zaspali s kondickou ne ? A abych zjistil, o co jako de, zapisuju se na dvoudenni minikurz tohodle bojovyho umeni. Po jeho absolvovani se me puvodni otazky nepatrne zmenily. Tri minuty ? Jak to muzou proboha vydrzet tri minuty ? Dyt se to neda zvladnout ani se supr fyzickou, kerou navic nemam. Sestej a zaroven posledni den pobytu na Koh Tau pak proflakam na plazi chytanim bronzu a jeho nejblizsich odstinu, pozorovanim blizko se pohupujici Abramovicovic jachty, pojidanim ananasu a myslenkama, proc uz dneska odpoledne musim opustit todle misto.
Pondeli - Koh Tao, utery - Bangkok, streda - Taipei, ctvrtek - Abu Dhabi, patek - Viden, sobota - Mlada Boleslav, nedele - Vitkovice. Nechci si moc fandit, ale myslim, ze bych se v tomdle tejdnu dostal do Top Ten obcanu Ceske Republiky, kteri nacestovali nejvice kilometru.
Game is over. Stalo to za to. Opravdu stalo. Nicmene show must go on.
Jsem zpatky a jsem tady rad.
