Z minulého přízpěvku jste se dozvěděli o mém (praštěném) rozhodnutí přivést tuhle stránku nějak zpět k životu. Popravdě řečeno, nějak jsem se stále nemohla rozhodnout jak to mám nadále pojmout.
Jako první možnost se naskytlo, brát celou věc jako denník a snažit se dohnat nějakým způsobem celou dobu mojí "ne"aktivity. To by samo o sobě nebylo asi tak špatné, ale poslední dobou se mi na vzpomínání času mnoho nedostává a stále se děje něco nového. Proto jsem se rozhodla pro druhou možnost.
Čili chilli: Poslední události necháme ležet ladem a pokusím se přiblížit co se děje teď.
Před několika týdny jsem dostala spásnou myšlenku, začít "něco" dělat. Škola je docela dost náročná a zaměstnává mě dost a dost, ale říkala jsem si, že jestli se nepustím (alespoň částečně) do něčeho jiného, tak se brzo zblázním.
Napadlo mě několik věcí a tak jsem začala rozesílat životopisy. Pár pohovorů nevyšlo a mě začínalo být pěkně mizerně, že mě nikdo nechce a jsem vlastně k ničemu. Tahle pitomá nálada vydržela pár týdnů, kdy věřím že to se mnou nebylo moc k vydržení 
.
Nicméně po tomto neradostném období se mi ozvali z Coffee Heaven, zda bych se jim tedy přišla ukázat. Že mě sice už jednou odmítli (s tím že nemají místo), ale že se situace změnila a mám přijít. Tak jsem se tedy celá dokonale rozhozená vydala směrem na Můstek, abych se tedy ucházela o nějakou tu práci.
Pohovor probíhal vlastně povětšinou spíše jako informační schůzka. Dozvědela jsem se co si představuje firma a co se tedy od nás čeká. Podepsala jsem svoje časové možnosti a byla jsem odejita s tím, že se uvidí a že se mi ozvou. Žádná sláva se nekonala, ale nakonec jsem tedy dostala e-mail s potvrzením přijetí a už jsem začala plánovat, co všechno tedy vlastně musím stihnout.
Letěla jsem do školy na studijní (pro potvrzení o studiu), potom k závodnímu doktorovi, aby mě prohlídl (že nemám psotník, slintavku, nešířím mor a podobně..). Všechno se zdálo okay takže už mě čekal jenom výpis z rejstříku trestů a okopírování asi tisíce věcí a bylo po legraci.
S tréningem jsem začínala v pondělí (následujícího týdne) a bylo to vážně něco. Vlastně celé dopoledne jsme předávali papíry a podepisovali smlouvy (a zásadu mlčenlivosti - tak si nemyslete že tu všechno vykecám) a přebírali si uniformy a dostávali informace o firmě. To by celkem nebylo tak špatné, až na to, že toho bylo šíleně moc a v neskutečném množství. Jenže to bych nebyla já, abych si nezapamatovala všecho, co se netýka toho co bych měla dělat primárně (tedy školy ).
Druhý i třetí den jsme strávili za tréningovým barem, kde jsme se učili základům připravování espressa a mléka a vůbec všeho okolo. Informace se kupily a kupily, ale to mi nevadilo, protože mě ta "práce" začínala vážně moooc bavit.
Ještě větší legrace začala následující týden, kdy jsem nastoupila do kavárny na Budějovické. První den (neděle) se sice nic moc nedělo, ale aspoň jsem se víc seznámila se vším co za barem vlastně najdu. No a pak už to šlo jako po másle. Lítala jsem ze školy do práce a z práce do školy jako blázen a doma jsem se ani moc neohřála. Práce mě zatím baví čím dál víc, ale uvidíme.
Jediné ponaučení pro mě je zatím asi to, že když je člověku mizerně a je neustále "hotovej", tak by měl začít dělat něco dalšího, aby měl proč nadávat že je unavenej. Hlavně se mi podařilo vypadnout z toho stereotypu: škola, "práce" do školy doma, a zase škola. A pokud mohu zatím soudit (když tedy vynechám své zdraví) tak mi to asi docela sedí víc než předtím.
