Poslední dobou jsem se přestala realizovat na fuzzy tak svědomitě až jsem zapoměla heslo 
. Důvodem není to, že bych neměla co říci, nebo že bych se nechtěla dělit o svoje zážitky z posledního ročníku milé OA Dušní, ale to, že mě ty potvory profesorky a ti mrchové profesoři jednoduše nenechali vydechnout.
Tak tedy při zpětné revizi svých přízpěvků jsem zjistila, že ten poslední byl přidán těsně potom co jsem nastoupila do čtvrťáku a začala mě milá Hyliš zase ničit. Proto jsem se rozhodla ten poslední školní rok zhodnotit ještě než popíšu jak to vlastně celé dopadlo.
Předchozí text popisující hodiny Pana Profesora Syrovátka je vlastne definice celé jeho výuky. Která se vlastně celý rok vůbec nezměnila. Takže tento úsudek už se proste změnit nedá a ani měnit nebude. Jinak co se týká paní profesorky Fialkové (té celkem fajn na EKT) se vlastní úsudek taky nemění. Jedinou látku co jsem si opravdu nemusela opakovat jsem se naučila na její hodiny, přesto, že mě nevyzkoušela během roku ani jednou jedinkrát.
Zbytek školních dní se nesl v duchu předchozích let. Akorát písemky byly 10x častější a otravování v podobě kázání "jak jste všichni pitomí, že stále nechápete, že se TO učíte pro sebe a NE pro nás" probíhalo každou hodinu nejméně 5 minut v jednom kuse nebo rozloženě do kratších časových úseků (záleželo na kantorovi nebo náladě počasí).
Během roku odpadla jedna holčina o které bylo mnohokrát prohlašováno, že ta to nikdy nedostuduje a taky že nedostudovala. U maturit propadla jenom jedna ale na druhou stranu 4 další k těm maturitám radši ani nepustili. Asi z obavy že by to mohly holky udělat, přesto že jim bylo prorokováno že to nezvládnou ani omylem. Vzato kolem a kolem jsme byli nejúspěšnější třída, přesto že do prváku nás nastupovalo 32 a dokončilo nás 20. Ve všech ostatních to dopadlo mnohem hůře a k reparátům a následným maturám v září půjde kolem 20 lidí (nevím to sice přesně, ale z různých zdrojů mezi třídama jsme to tak nějak vypočítali).
Nezbývá než poděkovat OA Dušní, že jsem tímto super sítem prošla a mam to jednou pro vždy za sebou. Přemýšlela jsem jestli si to tam mám jít s někým třeba vyříkat, ale převládá u mě stále dojem, že by to bylo jenom na škodu těm, kteří jsou stále v pořadí a já jim to nechci kazit. Navíc dle mého mínění by si z toho ani profesoři nic moc nevzali. Všichni jsme rádi že jsme venku a to je pro nás to nejdůležitější.
Takže Dušní čau a nebo radši sbohem.