) A tim se dostavam na uplnej zacatek. Suverene nejlevnejsi zpusob, jak se sem dostat, bylo autobusem se Student agency, ktery sem ale dorazi ve tri rano. Napsala jsem studentske organizaci, ktera se stara o Erasmus studenty, jestli by se nedalo nekde tech par hodin zustat. Nedalo. Fajn. Nastesti se mi ozvala jedna Slovenka, co sem taky mela jet. Nakonec jsme byli ctyri a to se ve tri rano na autobusovym nadrazi lip klepe zimou, nez jenom v jednom. Teda byla tam jeste pani uklizecka (poprve v zivote jsem videla uklizecku, co se na nocni sichtu pudruje), ale ta moc nekomunikovala a nechtela nas pustit do vestibulu ani se vycurat. V pet jsme se presunuli na vlakovy nadrazi, ktery zvenku i zevnitr vypada spis jako katedrala nez jako nadr, jako spravny bezdaci se tam upelesili, vytahli chleby s rizkama a penecejma kuratama (to uz ne jako spravny bezdaci) a cekali, az se mesto probudi.
Pozdeji jsme se presunuli do campusu. Metz je male mesto, ale v dopravni spicce si nicim nezada s velkomestem, navic se vsude pletou desitky autobusu a ridici tech autobusu, to jsou opravdovi zabijaci, s nicim se nemazou (jezdi i v tech nejuzsich ulickach, neco jako kdyby u nas jezdily autobusy na Starym meste). V campusu po uvodnim srazu se nas ujaly slecny ze studentske asociace „Comme un poisson dans l´eau“ (Jako ryba ve vode). Po chvili zmateného pobihani, diskutovani, dohadovani a telefonovani (bez toho by to tu neslo) jsme se vydali smer koleje. Na puli cesty jsme potkali jinou slecnu, zase nejaky dohadovani a otocili jsme se a zase zpatky na druhej konec campusu. Vsichni s min. dvema tezkejma taskama nebo kuframa. A zacal administrativni maraton: zaridit konto, jedno pojisteni, druhy pojisteni, prispevek na bydleni, tohle potvrzeni, to potvrzeni i ono potvrzeni. A zpatky na koleje (tentokrat jiz opravdu). Zkontrolovat papiry, vyplnit tohle a tamto, zaplatit najem a zazadat o tamto potvrzeni a tamdlencto potvrzeni. Tudlencto potvrzeni jenom, az budu mit takovy tamto jeste jiny potvrzeni. A to me jeste ceka jizdenka na bus, rendez-vous v bance (az budu mit tamdlencto potvrzeni), zapis (kde konecne dostanu kartu studenta, bez ni jsem tu nikdo, nemuzu na internet, do jídelny, ani do knihovny, bohuzel to mam az pristi utery, takze do ty doby net tak akorat wifina v Mekaci). Myslite si, ze u nas je to s byrokracii spatny? Fakt? Opravdu? A byli uz jste ve Francii? Po tomhle kolotoci jsem byla rada ze se konecne dostanu na pokoj.
Jak uz jsem psala, je dost malej, ale to by nebylo to nejhorsi. Predchozi majitel mi tu nechal darek na uvitanou v podobe spinavejch ponozek a spodniho pradla a nechutne zadelanyho umyvadla a skrinek. Takze prvni, co jsem po nastehovani udelala, bylo to, ze jsem letela koupit houbicky a nejakej jar (drogerii jsem objevila az do docela dlouhy dobe, v centru normalni obchody skoro nejsou), abych vsechno umyla a vytrela. Ted uz je to v pohode, jeste vycistit odpad, kterej trochu smrdi a bude to OK. ) No proste baaajo. Koleje jsou tu vubec husty. Nejvic me rozsekaly sprchy a zachody. Jsou dva a dve na kazdym konci chodby. Spolecny pro holcicky i chlapecky, oddeleny od sebe jen tenkou drevotriskou nebo cim. Takze kdyz jsem se vcera sprchovala, vedle na zachode si to davala nejaka osoba muzskeho pohlavi a viditelne (no spis slysitelne) by mela vic papat nejakou aktivii nebo co. Na tohle si budu asi zvykat dlouho. A na zachode nejsou prkynka. Kde jsou? Nekdo je ukrad? Nebo se bojej, ze by je nekdo ukrad? A Jan Tleskac?
Ale bude to tu fajn. Slovaci jsou bezva, dneska jdeme na prvni kurz francouzstiny, tak tam snad potkame novy lidi. Ty jsou tu moc pratelsky, vsichni se zdravej, i kdyz se neznaj a tak, takze seznamit se s nekym nebude problem. Vcera na me zaklepali dva cizi kluci. Vypadali dost prekvapene, ze prej tu mel bydlet jejich kamos (teda aspon to vtrdili
) a na chodbe jsme si povidali asi 20 min., byli moc fajn. A mesto, to je fakt nadherny. Snad brzo vyrazim s fotakem a neco nafotim. Tak to je zatim vsechno. Mejte se, ja vyrazim na francouzstinu.
